Ahoj, lidi.
Celý život hledám a přemýšlím nad správnou mírou zdravého sebevědomí. A taky prezentace. Někde na jednom konci pomyslné škály je falešná skromnost. Vlastně ani neumíme vysvětlit to slovo „skromnost“, ale vtloukáme je do hlaviček dětem, jako je vtloukali naši rodiče a učitelé do našich hlav. Přesnější a smysluplnější je totiž hovořit o míře zdravého sebevědomí. V mé úvaze je tedy logicky na opačném konci škály sebevědomí nezdravé. Někdy tomu říkáme namyšlenost, namistrovanost a podobně. No a protože nás učili té skromnosti/nesebevědomí, člověka sebevědomého máme tendenci označit za namyšleného.
U nás komediantů je to věčně živé téma a myslím, že by leckomu slušelo kromě toho naučit se pořádně hrát na svůj nástroj, umět pracovat s hlasem, výrazem, výslovností, nepsat kraviny s otočenými přízvuky a osvojit si další prvky řemesla, kdyby se taky naučil pracovat se svým sebevědomím. Ono je totiž to „natřásání se“ úplně stejně pitomé, jako když mlátíte do kytary, aby vás raději nebylo moc slyšet, a s očima zapíchnutýma do země nemastně neslaně cedíte přes zuby cosi, o čem nejste přesvědčeni ani sami.
Nedostatek sebevědomí je náš národní problém. Vlastnost, kterou se snažíme buď nesmyslně vydávat za pozitivní vlastnost, nebo své nesebevědomí „arogantně přeřvat“. To první slýchám například ve větě „já taky tak trochu hraju na kytaru“. To druhé vidím ve frajeřině, aroganci, křečovitém rádoby optimismu, nebo naopak ve snaze jakkoli ponížit kohokoli, abych byl méně poníženým sám.
Lidi, ahóóój!!!
Petr
Kde to je?
Vždy a zásadně hrajeme v nějakém příjemném a kulturním prostředí (nikoli v putyce), teď už několik let v Divale Fr. Troníčka v Praze. Příjemné a útulné malé divadlo, v centru nejcentrovatějším u metra B naproti Kafkovy hlavy. V 19:00 se otevře, ve foayer si vypijete kafíčko nebo sklenku, pak jdete do kterého hlediště a v 19:30 to vypukne. Po skončení si můžete ještě něco dobrého dát případně si chvíli popovídat s námi komedianty. Prostě krásná a pohodová setkání.
Zahraje někdo z publika?
Už nějakou chvíli si říkám, že zkusíme do pořadu zařadit nový prvek, kterému říkám „Písnička z publika“. Bude-li v publiku někdo, kdo si troufne zahrát nám jednu svou písničku a tak se představit mému hostu, mně i publiku, můžeme ho vyzvat. Když se nám bude líbit, dáme mu prostor ještě na jednu. Možná to není špatná myšlenka. Více informací a pravidla hry jsou tady.
Petr